K ZAMYŠLENÍ

Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán!

Viz Lk 12,49-53

 

Oheň jsem přišel vrhnout na zem… Ježíš chce, aby v nás vzplanul jeho oheň. K tomu je však nevyhnutelné, aby podstoupil smrt, které se – přirozeně – obává: v křest mám být ponořen, a jak je mi úzko…
My si pod pojmem křest představíme „obmytí vodou“, či „ponoření do vody“. A na otázku: „Co se při křtu stává?“, odpovídáme: „Obmytí od hříchu.“ Ano, to také. Křest je však především účastí na Kristově smrti. „Všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti (Řím 6,3). Tak jako smrt mění kvalitu a způsob prožívání vztahů (s otcem, matkou, dětmi, bratry, sestrami… se všemi a ve všem), tak i křest musí nevyhnutelně změnit způsob prožívání všech vztahů (k lidem i k věcem) tak, aby odpovídaly Kristově nadpřirozené logice a nejen přirozené logice pokrevního příbuzenstva.