K ZAMYŠLENÍ

Ježíš a jeho učedníci procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl. Poučoval totiž své učedníky a říkal jim: „Syn člověka bude vydán lidem do rukou a zabijí ho, ale za tři dni po své smrti vstane.“ Oni však té řeči nerozuměli, ale báli se ho zeptat. Potom přišli do Kafarnaa. Když byl v domě, zeptal se jich: „O čem jste cestou rozmlouvali?“ Oni mlčeli…

Viz Mk 9,30-37

 

S nemocí, z níž Ježíš vyléčil hluchoněmého v Desetiměstí (viz evangelium 23. neděle – Mk 7,31-37) ještě není konec. Nepostihuje jen neznámé obyvatele pohanských území. Trpí jí přímo Ježíšovi učedníci. Jak se projevuje? Ježíš k nim mluví o svém poslání, které po utrpení a smrti vyústí do vítězství vzkříšení, ale oni jsou k jeho slovům hluší. Poslouchají, a přece neslyší ani nerozumějí (viz Mt 13,13). Rozmlouvají sice mezi sebou, ale když je osloví Ježíš, mlčí. Jsou němí, neboť jen blábolí něco o uznání a prvních místech a hádají se, kdo z nich je největší. Ježíšovi učedníci potřebují přesně tutéž terapii jako hluchoněmý obyvatel Desetiměstí. Proto i je Ježíš bere stranou od zástupu. Když procházejí Galilejí, nechce, aby o tom někdo věděl. Musí jim do uší vložit své slovo. Když jsou v domě, tj. v ústraní, dotýká se jejich jazyka tak, že je vyzývá, aby přímo před ním vyslovili své pošetilé sny a plány na úspěch. Na bolavá místa způsobená zánětem kariérismu přikládá léčivý obklad své trpělivosti a něhy, kterou projevuje objetím dítěte. A předepisuje lék: „Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech.“

SVÁTEK
Sestavuji aktuální kalendář