Historie farnosti Štítná nad Vláří

Dějiny kostela
ve Štítné nad Vláří

Římskokatolický kostel ve Štítné nad Vláří  je   zasvěcen sv.  Josefovi, Pěstounu Páně.

      Do té doby, než se stala Štítná nad Vláří a přilehlé obce samostatné v duchovní správě, patřila do sousední farnosti Brumova. Štítná se však rozrůstala, a proto byly snahy, aby se osamostatnila a měla vlastní kostel. Tento záměr byl uskutečněn v roce 1787, kdy byl dostavěn po 3 letech nynější kostel, postavena fara a také první škola na farské zahradě. Obce Štítná nad Vláří, Jestřabí a Popov byly tohoto roku vyfařeny z brumovské farnosti a ve Štítné nad Vláří byla zřízena samostatná duchovní správa, zvaná lokálie, nebo lokální kaplanka. Zakládací a zřizovací listina se nedochovala. Tímto rokem také začínají matriky štítenské farnosti. tento důležitý letopočet 1787 je na památku dán nad hlavním vchodem kostela.

    Původně bylo pro kostel vyhlédnuto místo za Štítnou, směrem k Jestřabí, kam byl i svážen stavební materiál. došlo však k záměně místa – kostel je na opačné straně Štítné. Ale došlo i k další záměně. Plány určené pro Štítnou byly nepozorností tehdejších úřadů ve Vídni zaslány do Francovy Lhoty a naopak.

Jako samostatná farnost byla Štítná nad Vláří zřízena 13. 9. 1856, c. k. ministerstvem kultu a vyučování ve Vídni podle místodržitelského dopisu ze dne 26. 9. 1856 a za souhlasu olomoucké arcibiskupské konsistoře ze dne 22. 11. 1856. Tím byla zdejší lokálie povýšena na samostatnou farnost a bylo zřízeno i systemizované místo kooperátora – kaplana. Kaplan byl zde pak stále až do roku 1958, kdy pro nedostatek kněží zůstává už jenom jeden kněz.

Farnost tvoří: Štítná nad Vláří, Popov, Jestřabí, Kochavec a Kopanice, Valentové, Zelensko, Žirce, Pláňavy, Skalky a Nivy.

KOSTEL

         Chrám Páně ve Štítné nad Vláří je postaven směrem od východu k západu uprostřed hřbitova. Základním stavebním materiálem je kámen. Stavba sama o sobě je jednoduchá, prostá, ale účelná. Architektonicky je bez zvláštních ozdob, je to typ střízlivých josefinských staveb (postaven za Josefa II., syna Marie Terezie). Je doposud jedinou charakteristickou dominantou obce a tvoří malebnou kulisu Vlárského průsmyku. Pro jeho ochranu mluví hledisko památkové, umělecké, estetické a kultovní.

Délka kostela je cca 38 m, šířka 12,30 m, zdivo je silné od 80 cm do 1,80 m. Výška s krovem je 14,50 m, výška uvnitř kostela 7,25 m, věž je vysoká 20 m. Věž až do roku 1987 neměla hodiny, k jubileu 200 let byly pořízeny. 

    Vnitřní zařízení kostela

Vnitřní vybavení kostela bylo původně dodáno z kostela sv. Rocha z Uherského Hradiště. Hlavní oltář měl ústřední obraz z výjevem úmrtí sv. Josefa, který zhotovil František Dorazil z Uherského Hradiště, podle slavného plátna Ignáce Raaba, umístěného ve farním kostele v Uherském Hradišti. V roce 1895 byla zadána oprava u uměleckého závodu Josefa Unsterberga z Gmündenu v Rakousku. Krásná plastika „Smrt sv. Josefa“ chválí svého tvůrce dodnes.

Boční oltář P. Marie Růžencové byl pořízen nákladem Bratrstva Posvátného růžence a dobrodinců rodáků ze Slovenska. Má svatostánek, který slouží dodnes o svatém týdnu velikonočním k uschování Nejsvětější svátosti oltářní.

Byl zde také oltář sv. Anny, zbudovaný v roce 1874, který byl z kostela odstraněn, když v roce 1958 přestal ve farnosti působit kaplan, který u něj patrně sloužil mši svatou. Byl umístěn po pravé straně kostela.

Křížová cesta, kterou vidíme v kostele dodnes, slouží  v pobožnostech křížové cesty v postní době, pochází z roku 1938. Pořídilo ji chrámové družstvo v Pelhřimově a je zhotovena z terakoty (pálené hlíny).

Varhany byly postaveny v roce 1897 Karlem Neuzerem z Nového Jičína. V první světové válce roku 1917 po sbírání zvonů na válečné účely, jako potřebného kovu, došlo i na varhany. Přišli zde vojáci, kteří vybrali z varhan cínové píšťaly. Roku 1927 byly vyloupené varhany doplněny a opraveny známou varhanářskou firmou Jana Tučka z Kutné Hory. Varhany slouží dodnes – samozřejmě za stálých oprav.

     Památkové nemovitosti kostela

Kostel ve Štítné nad Vláří je památkově chráněný objekt, jako takový  má kostel také památkově chráněné kulturní památky movité. Jsou to:

Sochy:        sv. Karel Boromejský, biskup

                       sv. Pavel poustevník

                       sv. Řehoř I., papež

                       sv. Šebestián, mučedník

                        sv. Jan Nepomucký mučedník za zpovědní   tajemství

                        sv. Roch, patron pastýřů

                       sv. Růžena Limská, panna

Všechny tyto sochy jsou umístěny v kostele, a protože pocházejí z 18. století a jsou vyřezány ze dřeva, jsou památkové.

Jinak jsou v seznamu památkově chráněných bohoslužebných předmětů, chráněny 3 monstrance, které má kostel, 1 ciborium a relikviář sv. Jana Sarkandra. A konečně je chráněn zvon – umíráček na věži, který pochází z roku 1682.

Zvony

Původně byly na věži 4 zvony, které asi spolu neladily, a proto byly roku 1895 pořízeny 3 nové zvony, značně větší a navzájem sladěné. Ulil je Petr Hilar z Vídeňského Nového Města v Rakousku.

Byly to:           zvon P. Marie Růžencové a sv. Josefa –  662 kg

                           zvon sv. Cyrila a Metoděje – 310 kg

                          zvon sv. Rodiny – 201 kg

      Přišla první světová válka a 15. ledna 1915 přišli pro tyto zvony, aby je zneužili pro válečné účely. Byly odebrány dva největší. Po válce se začalo pomýšlet na nové zvony. Ve Štítné se sbíral potřebný kov, v Americe zase rodáci uspořádali sbírku na tento účel. V roce 1922 byly ulity nové zvony v dílně Pavla Ranka v Trenčíně. Tyto zvony posvětil 18. března olomoucký arcibiskup dr. Antonín Cyril Stojan.

A jakoby to nestačilo. Přišla druhá světová válka a v roce 1942 v březnu byly zvony opět odebrány k válečným účelům. Na věži zůstal pouze umíráček o váze přibližně 20 kg.

      Samozřejmě se po válce věřící postarali o zvony nové. Byly pořízeny v roce 1956 a zhotovil je n. p. Kovolit v České u Brna. K pořízení zvonů se konal ve farnosti sběr barevných kovů. Byly ulity následující zvony:

zvon sv. Josefa – 540 kg

zvon P. Marie – 251 kg

zvon sv. Václava – 188 kg.