1. XIX. neděle v mezidobí

Ta noc, v níž byli pobiti prvorozenci Egypťanů, byla napřed oznámena našim otcům, aby byli dobré mysli, když bezpečně poznají, jakým přísahám uvěřili.

Viz Mdr 18,6-9

Kniha Moudrosti vznikla s největší pravděpodobností na sklonku starozákonní epochy, v období, kdy byl izraelský národ vystaven intenzivnímu vlivu řecké kultury. Kniha je výbornou ukázkou inkulturace židovské víry v helénském myšlenkovém světě. Dokazuje, že konfrontace s cizorodou kulturou nemusí být pro vyvolený národ pouze výzvou k zachování vlastní náboženské identity, ale může být také příležitostí k její plodnému prohloubení.
 
Verše vybrané do prvního čtení jsou součástí třetí části knihy. V těchto posledních kapitolách (Mdr 10 – 19) biblický autor obdivuje a oslavuje působení Boží moudrosti v dějinách vyvoleného národa, přičemž od 16. kapitoly se věnuje vysvobození Izraelitů z Egypta. „Ta noc“, o níž mluví, je nocí vysvobození, kdy „Hospodin pobil všechno prvorozené v egyptské zemi“ (viz Ex 12,21-36) a Izrael se vydal na cestu do zaslíbené země.
 
Pokaždé, když Izraelité obnovují památku na „tu noc“, upevňují se ve víře, že Hospodin si je povolal a nikdy je neopustí. Tak jako mohli být „té noci“ dobré mysli, neboť uvěřili Hospodinovým přísahám, tak mohou být dobré mysli všude a za všech okolností, pokud stále věří svému Pánu. Jsou-li schopni interpretovat všechny své životní zkušenosti a události kolem sebe ve světle „té noci“, noci vysvobození z Egypta, nehrozí jim, že by se odklonili od toho, co si uložili božským zákonem. Zapomenou-li však na to, co Hospodin pro ně vykonal „v tu noc“, zapomenou, čí jsou, odkud jdou a kam směřují.
 
Proto člověk, který neustále pamatuje na „tu noc“ (tj. na to, co Hospodin pro něj vykonal), je bdělým člověkem, pro něhož Boží působení v lidských dějinách není příběhem ze starých knih, ale neustále aktuální skutečností. Člověk, který nedbá na to, co bylo oznámeno otcům a co Hospodin vykonal ve prospěch svého lidu, je líný sluha, jemuž se pořád zdá, že jeho Pán hned tak nepřijde.